AK backcountry experience project 2 | Robin Kaleta - freeride

Příští dva dny trávíme v Anchorage, abychom zajistili vše potřebné pro náš pobyt na Thompson pass. Já sháním lyžáky, kluci spacáky, nakupujem jídlo, vodu, topografické mapy, gps sos krabičku a hlavně obtelefonováváme inzeráty na skútry a vozíky. Nabídek je hodně, ale to, co chceme my - kvalitu za málo peněz - ne a ne najít. Mezitím jsem našel obchod s lyžákama pro a bootfittingem. Označil jsem tedy na skeletu místa k vytlačení, že si je příští den vyzvednu. Večer volá letiště, že moje bota bude zítra tady. Ruším tedy objednávku koupě a bootfittingu, prodavač je vstřícný a nemá problém. Další den shánění skútra a vozíku zahajujeme zastávkou na letišti pro botu. Bota tady není a kdo ví kdy bude. Jdu tedy ze sebe udělat vola zpátky do obchodu. Boty mi skoro bez posmívání krásně upraví a věřím, že nebudou horší než ty moje. Spokojeně si to razíme čerstvě napadaným sněhem s Fidasem ke karavanu. Další telefonát z letiště, bota dorazila.
Asi se to mělo stát, že budu mít boty dvoje...
Druhý den v Anchorage už je pro všechny z nás dost depresivní a únavný. Skútr ani vozík pořád nemáme. Po desítkách telefonátů se na druhém konci ozve hlas, který ve mě okamžitě vzbudí důvěru. Starší pán prodává po 8 letech svoji hračku, na kterou už nemá síly. Tohle v nás nevyvolává žádné podezření. Hned si domlouváme schůzku. Když přijedem, přivítá nás sympatický asi 70 letý dědeček a vše nám ukazuje a předvádí. Cítím, že je rozhodnuto. Teď ještě ten vozík. Nakonec se na nás usmálo štěstí a aljašská otevřenost a vlídnost. V obchodě jsme potkali Ashley, místní snowboardistku co se taky chystá na pass. Dala nám číslo na svého bratra, který nám svůj vozík s absolutní samozřejmostí půjčil.
S úlevou tedy vyrážíme na 6-ti hodinovou cestu a konečně necháváme Anchorage za sebou. Počasí je nádherné a tak vychutnáváme jízdu krajinou nikoho.


autor textu: Robin Kaleta
foto: Vítek Ludvík
na fotografiích: Filip Paseka, Aleš "Zemič" Zeman, Mates Lucuk, Martin Vrbický, Robin Kaleta